Vše je o prioritách….
Když tuto větu vyslovím před svými klienty, ale i přáteli, většina začne až na výjimky, které si to dokáží přiznat, hudrovat – že to není tak lehké, že to nejde apod. Souhlasím s tím, že dělat určité změny v životě může být náročné. Nikdo nemá rád tu představu nejistoty, vysvětlování, někdy i obhajování, možného nepochopení, neúspěchu….dosaďte si, co je libo.
Ať tak či tak, lidé se nechovají racionálně, ale scénářovitě. A vyjít z takového scénáře je fuška, ale věřte tomu, že vy se můžete rozhodnout “začít”, “přestat” nebo “pokračovat“(1). Každý jedná podle toho, co je pro něj prioritou v dané chvíli. Ať už to má devastační nebo naopak osvobozující následky, princip je stejný. Chcete-li tu druhou variantu, je zásadní vědět – co chcete, co potřebujete, co je pro vás osobně důležité. A tak se ptám:
“Co je vaše PRIORITA?”
Je to rodina či partner? Jsou to peníze? Je to pracovní úspěch a uznání? Je to zdraví a tak si pravidelně vyhradíte čas na relaxaci? Je to cestování?….?????
Taková priorita je jen jedna. Tečka. Není 5 priorit ani 10 tak, jak si to lidé často definují. Já vím, že chcete být Supermani a Wonder Women, ale zatím se lidstvo neumí teleportovat, ani nemá zázračné hůlky, kterými se mávne kouzlu na povel. Ujastněte si proto, jaká je vaše priorita. Teď nebo na měsíc, rok či celý život. Od ní se odvíjí další kroky, strategie, dílčí cíle. Je to zdraví? Pak nedostatek spánku, odfláknutá strava a stresující přesčasy v práci nebudou řešením. Je to spokojenost? Pak setrvávání v nefuknčním vztahu a obava z neznámeho kýžený výsledek nepřinese. Chcete jednou zaběhnout půl maraton? Možná, že místo neustáleho snění, je na čase jít a koupit registraci a začít trénovat. Až takhle jednoduché to je.
Znáte ten nepříjemný pocit, když se necházíte v situaci, když se nedokážete rozhodnout? Rande s dilematem dokáže pěkně užírat. Právě v knize Esencialismus, zmiňovanou v 1.díle Síle jednoduchosti, jsem našla skvělou formulku, která mi v takových chvílích dokáže pomoci. Ta totiž říká, že pokud vaší odpovědí není jasné ANO, pak je to jasné NE (2).
Existují obtížné situace, které potřebují určitý čas pro rozhodnutí, ale v každodenním životě je přemíra nerozhodných situací spíše nežádoucí. Souvisí s určitou obavou ztráty – nezmeškat akce, nezklamat své okolí, netratit věci či nepřijít o peníze apod. Jenže, vážně se musí využít každé příležitosti? Vážně musíte být perfektními rodiči, partnery, kamarády, zaměstnanci, manažery, sportovci, dcerami/syny a ještě u toho vypadat skvěle, energicky, usměvavě, pozitivně, bez bříška a přebytečných tuků, kruhů pod očima? Možná, že je váš život tolik zaplevelený parametry na dokonalost udávané současnou společností, že už sami ani nevíte, kdo vlastně jste a co chcete – VY, jen VY a tečka. Není to o sobectví, je to o respektu k vlastnímu zdraví a osobě.
Mějte na paměti, že pokud neprioritizujete své bytí vy, někdo jiný to udělá za vás. Vědomě či nevědomě, ale stane se tak, nebudete-li držet otěže svého života. Jasnost se rovná úspěchu. Komunikovat správné informace správným osobám a ve správný čas zefektivní vše, co děláte. Odhoďte všechen ten balast okolo a s taktem sdělte co potřebujete, cítite a chcete těm lidem, kterých se daná záležitost týká ve chvíli, kdy je to třeba. Zde bych odkázala na pravidla asertivity a na knihu Marka Hermana (více ve zdrojích pod textem), jehož větou bych chtěla tento článek zakončit.
Když na vás přece jen přijde obava, zeptejte se sami sebe:
Jak bych se rozhodl/a, kdybych se opravdu nebál/a?
Zdroje:
(1) HERMAN, Marek. Najděte si svého marťana: –co jste vždycky chtěli vědět o psychologii, ale ve škole vám to neřekli–. 2., přeprac. vyd. Olomouc: Hanex, 2008. ISBN 978-80-7409-023-3.
(2) MCKEOWN, Greg. Esencialismus: zaměřte se na to podstatné. Přeložil Michal ČAKRT. Praha: Management Press, 2015. ISBN 978-80-7261-285-7.